Osobnosti Velké Bíteše
Představujeme nejvýznamnější osobnosti regionu Velkobítešska.
Historie Velké Bíteše sahá až do první poloviny 13. století. I proto jsou Velká Bíteš a okolní obce rodištěm a působištěm mnoha významných lidí, kteří přispěli k rozvoji mnoha oborů, ať už na regionální nebo nadregionální úrovni.
Osobnosti jsou seřazeny chronologicky od 18. stol. po současnost. Představujeme významné politiky, učitele, sportovce, právníky, lékaře i úředníky, kteří byli úzce spjati s Velkou Bíteší a okolím.
Přečtěte si více o historii Velké Bíteše.
Rosendorf Karel JUDr. (1868-1940), právník, starosta
(*15. 1. 1868 Velká Bíteš + 19. 7. 1940 Velké Meziříčí), také sokolský činovník
Narodil se jako nejstarší z osmi dětí obuvnického mistra Františka Rosendorfa v domě čp. 61 v Lánicích. Po studiích slovanského gymnázia v Brně, jehož žákem se stal v roce 1880, se rozhodl pro studium práv na Karlově univerzitě v Praze.
Po studiích advokátem a hlavně starostou
Advokátní praxi zahájil v Klatovech, později pokračoval v Kroměříži a v roce 1901 si otevřel vlastní advokátní kancelář ve Velkém Meziříčí. Brzy po svém příchodu na trvalé působiště se dr. Rosendorf zapojil do veřejného a spolkového dění. Roku 1904 se stal členem tamního městského zastupitelstva a posléze i městské rady. Roku 1908 se oženil s Josefou, dcerou bývalého meziříčského starosty Aloise Zwacha. V roce 1915 převzal funkci starosty města, po válce v obecních volbách roku 1919 byl dr. Rosendorf jako vedoucí kandidát národně-demokratické strany zvolen starostou města znovu. Stejně tomu bylo ve volbách v letech 1923 a 1927.
Kromě politiky také sokolská činnost
Ve starostenském úřadě Velkého Meziříčí byl bez přestávky celých šestnáct let a zanechal po sobě bohaté výsledky plodné práce. Brzy po svém příchodu do Velkého Meziříčí se zapojil do sokolské činnosti. Roku 1904 se stal členem výboru meziříčské jednoty a o dva roky později byl zvolen jejím starostou. Od roku 1936 až do své smrti v roce 1940 byl též starostou sokolské župy v Třebíči. Pro svou politickou a veřejnou činnost byl po okupaci zatčen gestapem, zemřel na následky útrap v nacistickém vězení.
Bouček Václav JUDr. (1869-1940), právník
( * 5. 9. 1869 Velká Bíteš + 10. 4. 1940 Praha)
Jeho otec Jan byl zedníkem a tesařem, rodina bydlela v Kostelní ul. čp. 199, dům byl přičleněn v 1. pol. 20. stol. k sousednímu stavení a domovní číslo zaniklo. Syn Václav vystudoval právo a od roku 1899 působil jako advokát v Praze.
Mimořádně úspěšný právník
Časem se stal věhlasným právníkem ve věcech trestních. Figuroval jako obhájce v řadě politických soudních sporů (Masaryk versus katechetové; Šviha versus Národní listy aj.). Byl předním aktivistou Masarykovy realistické strany (Česká strana pokroková). Za první světové války byl činný v domácím protirakouském odboji, který podporoval i finančně. Od roku 1918 působil jako právní poradce Národního výboru československého. 1918-20 vykonával mandát poslance Revolučního národního shromáždění. V tuto dobu se významně podílel na nové úpravě manželského práva a na tvorbě první Ústavy republiky Československé.
Angažovanost v nejvyšších kruzích ČSR
V letech 1920-25 a od roku 1930 působil v Československé straně socialistické, v letech 1925-30 se angažoval v prohradní národní straně práce. Patřil k blízkým spolupracovníkům T. G. Masaryka i Edvarda Beneše. Václav Bouček patřil k předním znalcům anglického práva, uveřejnil celou řadu vynikajících odborných studií, které se staly inspiračním zdrojem pro širokou českou právní veřejnost. Jmenujme „O ochraně cti dle práva anglického", „O náboženských deliktech", O příčinách mylných rozsudků trestních", „Úryvky z trestního řádu vojenského" nebo „Snahy o demokratizaci ústavy v Americe".
Kotík Karel (1870-1962), řídící učitel, kronikář
(* 7. 12. 1870 Velká Bíteš + 17. 6. 1962 Velká Bíteš), konkrétně řídící učitel obecné školy, kronikář města
Jeho otec Antonín byl barvířem a provozoval svoji živnost v domě čp. 19 na Masarykově náměstí. Syn Karel vystudoval učitelský ústav v Příboře, krátce působil ve Velešovicích, více než 20 let učil v Radoškově a v Přibyslavicích.
Aktivní učitelství a vlastivědná činnost
V r. 1927 se stal řídícím učitelem na pětitřídní obecné škole ve Velké Bíteši. Krátce po založení TJ Sokol se stal členem jeho výboru (1896 – 99), věnoval se také vlastivědné činnosti, během 2. světové války pečoval jako správce o muzejní sbírky a městský archiv, předsedal muzejnímu spolku.
Kronika byla v rodině Kotíků v nejlepších rukou
V letech 1929 – 1945 vedl velmi pečlivě kroniku města Velká Bíteš. Na rodinnou tradici v psaní městské kroniky navázal, počínaje květnem 1945, učitel, archivář a regionální historik Mgr. Jaromír Kotík (*1919), synovec Karla Kotíka a syn jeho mladšího bratra Vladimíra. Mgr. J. Kotík vytrval v této obecně záslužné činnosti až do r. 1998, kdy se jí vzdal ze zdravotních důvodů. V r. 2006 mu město Velká Bíteš udělilo čestné občanství za celoživotní dílo ve vlastivědné oblasti.
Hustý Karel (1871-1940), ředitel školy
(* 20. 11. 1871 Ivančice + 28. 10. 1940 Velká Bíteš), konkrétně ředitel měšťanské školy
Absolvoval český ústav učitelský v Brně, kde v roce 1890 maturoval. Jako učitel působil v Domamili, Jaroměřicích, Velkém Dešově, Osové Bítýšce a Velké Bíteši. Od 1. září 1912 byl jmenován do funkce definitivního ředitele chlapecké měšťanské školy.
Velmi mnoho záslužných funkcí
Za svého působení ve městě Velké Bíteši byl jednatelem TJ Sokol, členem výboru Hospodářského spolku, členem výboru, jednatelem a předsedou Národní jednoty, v letech 1908-1919 starostou župy hasičské číslo 41, zasloužilým funkcionářem a kronikářem hasičského sboru. Byl spoluautorem prvého hasičského plánu města sestaveného v r. 1898.
Později až I. náměstek starosty
Od roku 1911 člen městského zastupitelstva, členem místní školní rady a vrchním ředitelem spořitelny. Při prvních poválečných obecních volbách 29. června 1919 byl zvolen za národní socialisty do městského zastupitelstva a vykonával funkci I. náměstka starosty. Do své smrti působil jako ředitel měšťanské školy v Brně-Řečkovicích. Pohřben je na starém hřbitově ve Velké Bíteši vedle své ženy a nejstarší dcery.
Kotík Vladimír (1875-1955), barvíř, starosta
(* 21. 7. 1875 Velká Bíteš + 17. 10. 1955 Velká Bíteš), barvíř, funkcionář TJ Sokol, starosta města
Narodil se jako mladší syn v rodině barvíře, což předurčilo jeho životní povolání. Po studiu na německé reálce v Brně, pokračoval v odborném vzdělání v Liberci na Státní živnostenské škole, obor barvířství. Po studiích pracoval s otcem v barvířské dílně. V r. 1907 se v živnosti osamostatnil a provozoval ji až do r. 1943.
Nejvýznamnější životní role
Významná byla jeho činnost v TJ Sokol, rok po založení jednoty, tj. r. 1896 přijímá funkci pokladníka, později místostarosty a v létech 1910 – 1914 a 1919 – 1921 je zvolen jeho starostou. Pro svoji vlasteneckou a protiválečnou agitaci byl zatčen a v létech 1915 – 1918 vězněn. Po zániku monarchie byl amnestován a pokračoval až do konce 30. let v sokolské jednotě jako člen výboru, ve spolku čtenářském a divadelním. V meziválečném období byl dlouholetým členem zastupitelstva města, v létech 1932 – 33 zvolen starostou.
Barvířský modrotisk jako hlavní odkaz
Tradici bítešského modrotisku připomíná stálá expozice v Městském muzeu s ukázkami vzorovaných textilií a tiskařských forem. Strojní vybavení Kotíkovy dílny převzala rodina Dancingerova v Olešnici na Mor., která modrotisk dodnes vyrábí.
Jedlička František P. (1877-1966), katecheta, archivář
(* 13. 8. 1877 Polom u Jimramova + 30. 11. 1966 Daňkovice u Nového Města n. Mor.), katecheta a biskupský rada, archivář
Prvním působištěm byl farní úřad v Náměšti n. Osl., druhým a celoživotním se mu jako učiteli náboženství ve školách stala od r. 1904 Velká Bíteš. Byl funkcionářem místní školní rady a ve výboru TJ Orel.
Mimořádná práce v archívu, která pomáhá dodnes
Jako dobrovolný pracovník, velmi skromný a pečlivý, se znalostí latinského a německého jazyka se zabýval pořádáním, tříděním a sepisováním listinných archivních fondů v Městském muzeu a archivu, vytvořil přepisy středověkých rukopisů a podrobné soupisy městských písemností, které dodnes ulehčují historikům jejich studium. Zanechal rukopisné práce k dějinám Velké Bíteše.
Dlouhý život a místa posledního odpočinku
František Jedlička se dožil požehnaného věku 89 let, pohřben byl do kněžského hrobu na zdejším hřbitově. V r. 1986 byly ostatky jeho a P. Jana Bádala přeneseny na nový hřbitov, protože politické orgány plánovaly zrušení hřbitova u kostela a přeměnu v park. Díky Bohu se tak nestalo a starý hřbitov zůstává nadále poměrně dobře udržovaným pietním místem s novými urnovými náhrobky.
Kříž Bohuslav (1882-1942), učitel, ředitel školy
(* 21. 2. 1882 Malenovice u Zlína + 22. 6. 1942 Brno), učitel, ředitel hospodářské školy, odbojář
Po absolvování vyšší hospodářské školy v Přerově a po praxi na statku, nastoupil učitelskou dráhu na hospodářských školách v Napajedlech, Kroměříži, Přerově a posléze ve Vsetíně. Vykonal četné studijní cesty do Německa, Holandska a Švýcarska, měl řadu odborných funkcí. V r. 1928 byl přeložen do Velké Bíteše jako ředitel Zemské odborné školy hospodářské.
Velká činorodost a aktivita ve společnosti
Kromě své práce pedagogické a odborné, byl činný ve veřejném životě, pořádal přednášky pro zemědělce i besedy historicko-vlastivědného charakteru. Významné je především jeho působení v městském muzeu, o které pečoval jako kustod. Jeho písemná pozůstalost je cenným materiálem, který se stal bohatým zdrojem pro pozdější autory publikací s místní vlastivědnou tématikou.
Smrt za vlast, vyznamenán in memoriam
Byl velmi činorodý, citově založený vlastenec. Po okupaci ČSR fašistickým Německem se zapojil do odboje za osvobození, stejně jako jeho bratři. Po rozbití ilegální organizace Obrana národa byl začátkem r. 1942 zatčen, uvězněn v Kounicových kolejích v Brně, krutě mučen a dne 22. června 1942 popraven zastřelením. Prezident Edvard Beneš po válce udělil Bohuslavu Křížovi Československý válečný kříž in memoriam za uznání zásluh, které prokázal v odboji za osvobození Československé republiky.
(*15. 1. 1868 Velká Bíteš + 19. 7. 1940 Velké Meziříčí), také sokolský činovník
