Osobnosti Velké Bíteše

Osobnost Velké Bíteše Staller Karel_Ing._1896-1975Představujeme nejvýznamnější osobnosti regionu Velkobítešska. Historie Velké Bíteše sahá až do první poloviny 13. století. I proto jsou Velká Bíteš a okolní obce rodištěm a působištěm mnoha významných lidí, kteří přispěli k rozvoji mnoha oborů, ať už na regionální nebo nadregionální úrovni. Osobnosti jsou seřazeny chronologicky od 18. stol. po současnost. Představujeme významné politiky, učitele, sportovce, právníky, lékaře i úředníky, kteří byli úzce spjati s Velkou Bíteší a okolím.

Přečtěte si také více o historii Velké Bíteše.

Valach František (1911-1994), soudní zapisovatel, úředník

Valach František 1911-1994(* 28. 7. 1911 Velká Bíteš + 25. 2. 1994 Velké Meziříčí) soudní zapisovatel, úředník, herec - ochotník
Jeho otec byl obuvník, matka byla v domácnosti. Na přání bezdětné tety se proti své vůli v Brně vyučil krejčím, z této profese odešel a našel si práci jako zapisovatel u soudu v Tišnově a patřičné studium absolvoval při zaměstnání. Pracoval u soudu v Tišnově, dále v Náměšti nad Oslavou, v Brně a Žďáře nad Sázavou, jako soudní zapisovatel, soudce z lidu, nebo soudní archivář. Po válce si našel zaměstnání v bítešském zemědělském družstvu, a později v První brněnské strojírně. V padesátých letech pracoval na delších brigádách v uhelných dolech na Zastávce. Hrál ochotnické divadlo, aktivně se účastnil práce ve Sboru dobrovolných hasičů, v Čsl. Červeném kříži, stal se předsedou Klubu důchodců při PBS, v šedesátých letech stál u založení Závodního klubu PBS a u obnovení tradice bítešských hodů.

Truhlář Vladimír P. (1915-1996), kněz církve římsko-katolické

Truhlář Vladimír 1915-1996(* 27. 12. 1915 Brno + 14. 4. 1996 Velká Bíteš), kněz církve římsko-katolické
Kněžské svěcení přijal dne 5. 7. 1939. Duchovní službou ve Velké Bíteši byl pověřen dnem 20. 9. 1948, předchozím působištěm bylo Nové Město na Mor. Vykonával postupně funkci katechety, potom kooperátora a posléze administrátora. Na trvalý odpočinek odešel 1. 9. 1987 po téměř čtyřicetileté službě, konané v období náboženského útlaku. „Věrně plnil svou službu", jak bylo uvedeno na úmrtním parte. Věnoval velkou pozornost výuce náboženství a duchovní péči o děti a mládež, farníci si ho velmi vážili pro jeho vzdělání a přátelskou a upřímnou povahou. Zasloužil se o provedení rozsáhlých oprav věží a kostelní lodi jak venkovní, tak vnitřní, o zhotovení lavic, opravu varhan a pořízení nového umíráčku náhradou za předchozí, zabavený za okupace. P. Truhlář vhodně využíval dotace poskytované státem na památkově chráněný sakrální objekt. Mohl se také opřít o brigádnickou pomoc farníků a jejich peněžní sbírky. Během jeho kněžské služby a zvláště v době nemoci a stáří mu obětavou péči poskytovala paní Marta Krupičková (1914 – 2008). Zemřel ve věku 81 let, je pochovaný spolu s rodiči na novém městském hřbitově.

Kédová Libuše (1918-2000), učitelka

thumb Kédová Libuše 1918-2000 (* 21. 5. 1918 Velká Bíteš + 30. 12. 2000 Velká Bíteš) učitelka
Narodila se v  rodině stavitele. Vystudovala učitelský ústav v Brně a vystřídala řadu malotřídních škol v okolních obcích. Byla laskavou a dobrosrdečnou učitelkou domácích nauk pro dívky (šití, vaření, péče o dítě). Nejdéle působila na Obecné a Hospodářské škole ve Velké Bíteši, v závěru pracovní kariéry pak na místní Základní škole. Dlouhá léta se věnovala činnosti v TJ Sokol, působila ve výboru, jako cvičitelka, v ochotnickém divadle, při tělovýchovných a kulturních zájezdech.

Sedlák Josef (1922- 2007), učitel, překladatel

Sedlák Josef 1922-2007(* 26. 1. 1922 Velká Bíteš + 18. 5. 2007 Olomouc) učitel, překladatel, kamenosochař
Narodil se jako druhé dítě v rodině Anny a Josefa Sedlákových ve Velké Bíteši. Jeho otec byl bednářem. Syn Josef vystudoval klasické gymnázium v Brně, maturoval ve školním roce 1941/1942, v době heydrichiády. Okupanti zavřeli české vysoké školy a Josef sedlák byl totálně nasazen v tehdejším německém Slezsku. Po osvobození se rozhodl pro učitelskou dráhu, se kterou bylo možno spojit literární tvorbu. Krátce působil jako učitel ve Zbraslavi u Brna. V roce 1946 se oženil s Lubomírou Křížovou a téhož roku se přestěhovali do Šternberka. Zde oba učili na základní škole, účastnili se kulturního života města a vychovali své čtyři děti. Po celý život se věnoval překládání krásné literatury z němčiny, polštiny a hlavně z ruštiny, působil jako fejetonista a básník. V rodném městě zanechal výraznou stopu ve své druhé profesi – kamenické. V době normalizace, kdy nemohl učit ani publikovat se vyučil kamenosochařem, pracoval při restaurování památek. Zasloužil se o obnovu gotického okna ve věži kostela sv. Jana Křtitele a busty TGM na Masarykově náměstí.

Nováček Miloslav PhDr. (1924-2005), profesor, spisovatel

 

thumb Nováček Miloslav 1924-2005(*12. 11. 1924 Velká Bíteš + 23. 12. 2005 Kyjov), středoškolský profesor, spisovatel
Jeho otec byl zdejším berním úředníkem, v r. 1928 přeložen do Velkého Meziříčí, kde syn Miloslav vystudoval reálné gymnázium. V r. 1943 krátce po maturitě byl totálně nasazen do válečného průmyslu v Norimberku. Po válce byl přijat na Filosofickou fakultu MU v Brně, z politických důvodů musel v r. 1948 studium přerušit a nastoupil jako učitel do Purkyňova gymnázia ve Strážnici, v létech 1961 – 1969 byl jeho ředitelem. Krátce učil také na Vyšší zdravotnické škole ve Zlíně. Doktorát z české a světové literatury mohl složit až po rehabilitování v r. 1968. Po r. 1970 se stal opět politicky nežádoucím, byl přeložen do učňovské školy v Hodoníně, kde působil až do odchodu na odpočinek.

Během gymnaziálních studií vstoupil do čs. Junáka, o jehož činnosti a historii ve Velkém Meziříčí vydal pro přátele soukromý tisk „Ve znamení lilie". Během 60. let stál v čele celostátní literární soutěže středoškoláků „Strážnice Marušky Kudeříkové", podílel se na udržování národopisných tradic jako člen výboru Strážnických slavností. Redigoval všechny sborníky, které strážnické gymnázium vydalo v 60. létech, přispěl do Almanachu 100 let gymnázia ve Velkém Meziříčí. Z řady dalších prací připomeneme knihu z r. 2003 „Jeden z tisíců" o životě a osudech svého otce, za války ruského legionáře. O mládí ve Velké Bíteši a své rodině vydal vzpomínkový tisk „Bíteš mého dětství", ze které Zpravodaj města Velké Bíteše přetiskl v r. 1995 – 1999 téměř dvě desítky výňatků. Po celý život měl dr. M. Nováček vřelý vztah k rodnému městu, jeho lidem a krajině Vysočiny.

Rauš Karel (1925-1988), hostinský

thumb Rauš Karel 1925-1988(* 1. 10. 1925 Velká Bíteš + 5. 2. 1988 tamtéž), hostinský, podporovatel tělovýchovy a sportu
Pocházel z řeznické rodiny, z domu čp. 51 v Lánicích. Vedle řeznictví se Karel vyučil číšníkem. Pracoval v pohostinství U Raušů na Masarykově náměstí čp.12, které patřilo jeho strýci Tomášovi (1892 – 1968). V rámci poválečné socializace bylo pohostinství začleněno do národního podniku Restaurace a jídelny pod názvem „Lidová jídelna" a Karel byl ustanoven jejím vedoucím. „Karlíček", jak se panu vedoucímu všeobecně říkalo, obsluhoval a kasíroval hosty osobně, účty za jídlo a pití sypal hbitě hlavy v několika zaokrouhlených částkách. Díky dobré kuchyni, rychlé obsluze a jeho osobě byla jídelna, obecně nazývaná „U Karlíčka", známá po celé republice, zvláště mezi šoféry na trase Bratislava – Brno – Praha. S oblibou se zastavovali pracovníci Československé televize, sportovní činitelé a sportovci, jmenovitě z hokejového oddílu Dukla Jihlava a cyklisté z TJ Favorit Brno. Pan Karlíček sportovce nejen ochotně obsluhoval a hostil, ale také různými formami podporoval jejich činnost. V našem městě Karel Rauš přispěl svým vlivem a kontakty k vybudování sportovní haly otevřené v r. 1971 a umělé ledové plochy v r. 1976. Podílel se na propagaci a konání Turnaje mistrů světa v kolové, zahájené v r. 1971 za účasti mistrovské dvojice bratrů Jana a Jindřicha Pospíšilových z TJ Favorit Brno. Za jeho života proběhlo ve Velké Bíteši 16 ročníků turnajů v kolové.

Hemala Roman (1925-2005)

thumb Hemala Roman1925-2005(* 11. 1. 1925 Velká Bíteš + 26. 5. 2005 Praha)
Pocházel z učitelské rodiny Anny a Jana Hemalových. Maturoval na Gymnáziu ve Velkém Meziříčí v roce 1944 a po válce studoval na dramatické konzervatoři v Brně, kterou v roce 1948 ukončil absolutoriem. První angažmá měl v Praze v divadle S. K. Neumana (dnes Pod Palmovkou). Po další sezóně odchází do Brna a sedm let hraje v Divadle Bratří Mrštíků. V roce 1959 se vrací do Prahy, účinkuje v divadle ABC u Jana Wericha. Na dlouhá léta až do odchodu na odpočinek se stává členem Městských divadel pražských. Kromě působení v divadle vystupuje na samostatných literárních večerech (Čapkovy povídky, Werichovy pohádky, Strašidlo Cantervillské apod.) a příležitostně rovněž spolupracoval s rozhlasem, televizí a filmem, a to i v zahraničních zakázkách.