Folklorní soubory

bitesanBítešský folklor má dlouhodobou tradici a je stále velmi oblíbený. Zájemci se dělí podle věkových kategorií na:

Samostatným pojmem, který je významný z hlediska folkloru celého Kraje Vysočina je

Strážnice fotozvidea_dívkyOBCHŮZKA KRÁLOVNIČEK NA VELKOBÍTEŠSKU

Obchůzka královniček na Velkobítešsku, obnovená roku 2003, byla v roce 2015 zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina. Hlavním účelem seznamu je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky.  

Tradice "Královniček" a současnost

Velkobítešsko - Královničky průvodPrůvody mladých dívek, lidově králek, králenek neboli královniček, patřily ke starobylým letnicovým obyčejům, hrám a slavnostem, jejichž kořeny sahají až do dob pohanských. Patří mezi nejpoetičtější a nejněžnější tradice, protože oslavují jak přicházející jaro, tak i něžnou krásu a nevinnost mladých dívek.

Samotnému obřadu předcházejí přípravy, dívky si kromě nacvičování obřadních tanců chystají samy také zelené ratolesti. Mladé zelené proutky vnímali naši předkové jako dar přírody a symbol plodnosti. Věřili, že ratolesti jim přinesou dobrý rok a bohatou úrodu.

 

Královničky obnovily průvod v roce 2003

Velkobítešsko - Královničky ratolestiBřezové nebo vrbové proutí, větvičky lípy, krušpánek a barvínek (to jsou lidové názvy pro zimostráz a brčál) vážou dívky červenou stuhou, ta symbolizuje život. Požehnání čerstvé zeleně pro obchůzku dívek se uskutečnilo vždy v pátek před nedělním svátkem sv. Ducha.

Na Velkobítešsku byly královničky formou kolední obchůzky po vsi obnoveny v roce 2003. Prvních sedm let ji dívky prováděly v osadě Jestřabí, od roku 2011 se vydávají do obce Březské, která leží asi 7 km severně od Velké Bíteše.

Historie králenského obřadu

Starší průvody královniček na VelkobítešskuObchůzky královniček patří ke starobylým letnicovým obyčejům, hrám a slavnostem, jejichž kořeny sahají do předkřesťanského období. Jsou spojeny se starobylými zpěvy, popřípadě tanci, nebo i dramatickými výjevy a s gesty obřadního rázu (u jiných zvyků se s obřadností úkonů v takové bohatosti nesetkáváme - podle Z. Jelínkové).

V králenském obřadu se objevuje zvláštní zvolání „Heló". Podle Lucie Bakešové by snad mohlo souviset se slovem „helios" (řecky slunce).

 

Na počátku sehrálo hlavní roli náboženství

Původně se nejspíše jednalo o obřad čistě náboženského významu, který náležel k bohoslužbě a konaly jej dívky jako obětování bohům. Král znázorňoval boha slunce Svarožice, vystrojená královna pod praporcem znázorňovala bohyni Vesnu a vrbové proutí, jímž dívky mávaly, představovalo sluneční paprsky probouzející přírodu (podle J. L. Sáchara). 

Záznamů o obřadu z období před polovinou 19. století není mnoho. Nejvýznamnější badatelský počin lze bezesporu přisoudit Lucii Bakešové, která tento zvyk na určitou dobu opět oživila. Začala se jím zabývat v 80. letech 19. století, tedy v době, kdy začal na Moravě ožívat národopisný ruch. Lucie Bakešová jako první podala kompletní popis králenského obřadu na základě svých bádání a četných terénních výzkumů.