Osobnosti Velké Bíteše

Osobnost Velké Bíteše Staller Karel_Ing._1896-1975Představujeme nejvýznamnější osobnosti regionu Velkobítešska. Historie Velké Bíteše sahá až do první poloviny 13. století. I proto jsou Velká Bíteš a okolní obce rodištěm a působištěm mnoha významných lidí, kteří přispěli k rozvoji mnoha oborů, ať už na regionální nebo nadregionální úrovni. Osobnosti jsou seřazeny chronologicky od 18. stol. po současnost. Představujeme významné politiky, učitele, sportovce, právníky, lékaře i úředníky, kteří byli úzce spjati s Velkou Bíteší a okolím.

Přečtěte si také více o historii Velké Bíteše.

Jirák Vilém (1886-1937), učitel, ředitel školy

thumb Jirák Vilém 1886-1937(* 18. 5. 1886 Velké Meziříčí + 16. 7. 1937 Velká Bíteš) učitel, ředitel obecné školy
V Kroměříži absolvoval učitelský ústav. Svou pedagogickou kariéru zahájil na dvojtřídní škole v Netíně, dále zastával zástupce správce školy v Nové Vsi a od 1. srpna 1910 nastoupil jako výpomocný učitel na pětitřídní školu ve Velké Bíteši. V letech 1926-31 a 1933-34 byl ředitelem obecné školy. Ve Sboru dobrovolných hasičů byl místopředsedou a v letech 1931-37 starostou župy číslo 41, meziválečný předseda sesterské organizace Červeného kříže a starosta Tělocvičné jednoty Sokol ve Velké Bíteši. V letech 1932-35 zastával za národní socialisty funkci radního. Od roku 1934 do roku 1937 byl zvolen za člena výboru Moravské zemské jednoty hasičské v Brně.

Slavík Václav MUDr. (1888-1955), člen městského zastupitelstva

Slavík Václav MUDr. 1888-1955(* 17. 2. 1888 Lužice u Netolic + 23. 7. 1955 Brno) , obvodní lékař, člen městského zastupitelstva
Po maturitě na gymnáziu začal studovat medicínu, ale po vypuknutí 1. světové války byl odveden na italskou frontu jako zdravotník, studia dokončil až po válce. Během války se v Itálii seznámil se zdravotní sestrou Irene Felini (1899 – 1945), svou budoucí manželkou, se kterou přišel v r. 1921 do Velké Bíteše. Zastupoval místního lékaře dr. Fr. Schneiberga, po jeho úmrtí v r. 1926 byl jmenován státním obvodním lékařem soudního okresu Velká Bíteš. Manželka mu dělala zdravotní asistentku. Ve 30. létech byl po dvě volební období členem městského zastupitelstva. Angažoval se v Čsl. Červeném kříži a ve výboru TJ Sokol. Významná byla jeho činnost v charitativním a zdravotnickém spolku Okresní péče o mládež (OSP), která působila při Masarykově dětském domově, nynější poliklinika. Pořádal samaritánské kurzy a poskytoval bezplatnou lékařskou poradnu a prohlídku matkám a dětem. Citujeme z výroční zprávy OSP za r. 1935, str. 17 ..."tam s nevšední láskou a ochotou věnuje se všem matkám a dětičkám p. dr. Václav Slavík, obvod. lékař ve Vel. Bíteši"... Po založení Okresního ústavu národního zdraví v r. 1949 byl jmenován jeho ředitelem. O pacienty pečoval velmi obětavě a nezištně, zvláště v tíživém období hospodářské krize ve 30. létech a nacistické okupace. „Lidumil a podporovatel chudiny" – těmito slovy se vyjádřil o dr. V. Slavíkovi kronikář města Karel Kotík. Památce dr. V. Slavíka a jeho manželky se můžeme poklonit u jejich společného hrobu na starém hřbitově.

Němec František P. (1888-1968), kněz církve římsko – katolické

thumb Němec František P. 1888-1968(* 29. 1. 1888 Chrlice u Brna + 20. 1. 1968 tamtéž) kněz církve římsko – katolické
Narodil se v rodině rolníka, vystudoval gymnasium v Brně, v r. 1907 vstoupil do kněžského semináře, po vysvěcení na kněze v r. 1911 byl ustanoven kaplanem v Dolních Kounicích. Po vypuknutí 1. světové války byl přeložen do Velké Bíteše a v r. 1925 po úmrtí faráře a děkana Jana Bádala byl ustanoven správcem farnosti. Vedle duchovní služby ve farnosti vyučoval náboženství na obecných školách ve Velké Bíteši, Radoškově a Přibyslavicích. Zasadil se o konání misií v r. 1934 a 1947, zařídil renovaci obrazů křížové cesty v kostele, vyjednal generální opravu varhan, dokončenou v r. 1947. Byl zakládajícím členem TJ Orel (1919), vedl katolickou stranu lidovou. Za okupace od září 1942 do května 1945 byl internován. Po osvobození se vrátil do Velké Bíteše, dne 1. 6. 1945 se opět ujal kněžského úřadu a spravoval farnost až do r. 1956, kdy odešel na odpočinek do rodných Chrlic.

Koza František MUDr. (1895-1950), lékař, internista

thumb Koza František 1895-1950(* 28. 6. 1895 Velká Bíteš + 8. 12. 1950 Kroměříž) lékař, internista
Studoval na Prvním českém gymnáziu v Brně. Po předčasné válečné maturitě byl abiturient František Koza odveden a po výcviku v důstojnické škole v Pětikostelí (Pécs) povolán v hodnosti poručíka na ruskou frontu do Volyně. Po návratu z války se František Koza zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde 18. března 1922 promoval. Posléze se mladý doktor stal lodním lékařem na čs. obchodní lodi „Legie". Již po roce se vrátil doktor Koza domů a stal se asistentem na interní klinice prof. Dr. Hynka v Bratislavě, kde působil v letech 1922 – 1929. Roku 1930 se habilitoval na bratislavské univerzitě z balneologie. V Bratislavě napsal většinu svých vědeckých prací. Snad největší proslulost mu získala vědecká práce o léčbě otravy kysličníkem uhelnatým. Pobýval v Londýně, kde se zabýval studiem rentgenologie a fyziologie na univerzitě v Cambridgi, navštívil kliniky v Paříži a vrátil se na kliniku do Bratislavy, kde se věnoval experimentálním pracím. V roce 1929 přechází do nemocnice v Kroměříži. Stává se tam prvním primářem interního oddělení. Prováděl řadu přednášek na univerzitách v Bratislavě a Brně. Byl členem Svazu výtvarných umělců Moravy, vydal bibliografickou knihu o Kroměříži. Jeho jmenování řádným profesorem se neuskutečnilo, protože české univerzity nacisté v roce 1939 zavřeli a po válce tomu zabránil komunistický režim. Primář František Koza zemřel uprostřed své práce. V hale kroměřížské nemocnice se konalo smuteční rozloučení.

Staller Karel Ing. (1896-1975 ), čestný občan města Velké Bíteše

Staller Karel Ing. 1896-1975(* 11. 3. 1896 Velká Bíteš + 23. 9. 1975 Anglie), strojní inženýr, čestný občan města Velké Bíteše
Pocházel z významné pivovarnické rodiny, jeho dědeček Karel (1825 – 1891) a otec Karel (1852 – 1915) byli sládkové a nájemci měšťanského pivovaru ve Velké Bíteši. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí v roce 1914 se zapsal na Vysoké učení technické v Brně, obor strojní inženýrství. V roce 1923 nastoupil do Zbrojovky Brno jako konstruktér. Vzhledem k nadání, píli a vysoké technické erudici byl po krátké době jmenován šéfem konstrukční kanceláře, pak náměstkem ředitele a v roce 1930 technickým ředitelem. Jedním z nejdůležitějších projektů, který ing. Staller vedl, byla licenční výroba lehkého kulometu BREN v Anglii. Tento kulomet se stal jednou z nejspolehlivějších pěchotních zbraní spojeneckých armád za 2. světové války. V roce 1939 byl ing. Staller jmenován generálním ředitelem Zbrojovky Brno. Po okupaci začal plnit významnou roli kurýra mezi domácím a zahraničním odbojovým hnutím. Spolupracoval také s odbojovou sítí „Rada tří", která se zformovala na Vysočině. Po osvobození však na to nebyl brán zřetel a ing. Staller byl obviněn ze spolupráce s okupanty. Jeho postavení se ztížilo ještě více po komunistickém převratu v únoru 1948. O Vánocích roku 1949 ilegálně odešel s rodinou do Rakouska a později do západoněmeckého Erbachu. Od května 1951 žil s rodinou ve Spojených státech amerických, kde využíval svých odborných znalostí a schopností až do důchodu. Na odpočinek se přestěhoval do Anglie, zemřel ve věku 79 let v Cheam, hrabství Surrey. Jeho tělo odpočívá na tamním hřbitově společně s československými zahraničními letci. Kulomet BREN se nachází v městském muzeu spolu se vzpomínkou na Ing. K. Stallera. Jeho syn Jiří vystudoval v USA ekonomii a po roce 1989 se stal externím učitelem na Vysoké škole ekonomické v Praze. Účastnil se slavnostního aktu převzetí čestného občanství , které město Velká Bíteš udělilo jeho otci v r. 1999.

Hemala Jan (1898-1976), ředitel školy, starosta

thumb Hemala Jan 1898-1976(* 27. 1. 1898 Újezd u Brna + 19. 5. 1976 Velká Bíteš) ředitel měšťanské školy, starosta města
Absolvoval čtyři roky učitelského ústavu s maturitou. Do Velké Bíteše přišel v září 1923 jako učitel na měšťanskou školu pro chlapce a dívky. Oženil se s učitelkou Annou Zavřelovou, se kterou měl syna Romana. Po návratu z 1. světové války se zapojil do spolkové činnosti. Zastával funkci starosty 41. hasičské župy Brožovy, byl členem výboru Moravské zemské jednoty hasičské v Brně. Pracoval v TJ Sokol, v roce 1937 se stal zastupujícím a posléze řádným ředitelem obecné školy a v létech 1941-45 působil ve funkci starosty našeho města. V roce 1945 odešel do brněnského okresu, kde působil jako ředitel měšťanské školy v Želešicích, později v Ořechově a ve Střelicích. V roce 1958 se jako důchodce vrátil do Velké Bíteše. Jeho ostatky spočívají vedle manželky na starém hřbitově.

Musil Josef (1899-1967), úředník spořitelny a banky

thumb Musi Josefl 1899-1967(* 30. 12. 1899 Záblatí + 25. 6. 1967 Brno) úředník spořitelny a banky, předseda MNV
Jako mladík byl odveden do 1. světové války na italskou frontu, vrátil se jako legionář. Po válce vystudoval dvouletou obchodní školu v Třebíči. Získal zaměstnání ve Spořitelně města Velká Bíteš, později jako pokladník a zástupce ředitele. V r. 1949 přešel do nově založené pobočky Státní banky československé, pracoval v ní jako úvěrový referent až do důchodového věku. Řadu let byl členem Místního národního výboru ve Velké Bíteši, v létech 1950 – 1954 ve funkci jeho předsedy. Významnou měrou přispěl, spolu s dalšími členy národního výboru k výstavbě prvního průmyslového závodu na území města, dnešní PBS a.s., k budování bytových domů pro zaměstnance a k dalšímu zlepšení města, např. k úpravě náměstí s nástupními ostrůvky a vydláždění žulovou kostkou. Jako důchodce vypomáhal s účetními záležitostmi na farmě státního statku a v zemědělském družstvu.