BÍTEŠSKO - kulturně společensko informační portál

Krča Lev (1902-1945), akademický architekt

(* 25. 5. 1902 Velká Bíteš + 27. 4. 1945 Velká Bíteš), akademický architekt, sportovec, fotograf, odbojář
Byl nejmladším z osmi dětí Mořice Krči, obchodníka z náměstí čp. 17. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze se stal společníkem projekční kanceláře S. Tobek- J. Kincl. V r. 1938 si otevřel vlastní projekční kancelář. V jeho činnosti zaujímají hlavní místo projekty sportovních stadionů, hřišť a tělocvičen. Řada z nich byla realizována, např. sokolovna v Domažlicích, orlovna v Novém Městě na Mor., sportovní stadion Vítkovických železáren v Ostravě. Mimo to obesílal soutěže na stavbu budov úředních, školských, obchodních a obytných v různých městech, např. také návrh sokolovny, spořitelny a koupaliště v našem městě.

Sport a architektura smyslem života

Podle projektů L. Krči byl vybudován obchodní dům ve Vacově, domy pro zaměstnance textilních závodů v Náchodě aj. Napsal řadu článků a studií z oboru architektury. Od mládí se věnoval sportu, především lehké atletice a lyžování, jako cvičitel a trenér se věnoval žactvu a mládeži. Velmi zaujatě a úspěšně se věnoval fotografování, zvláště se sportovní tematikou. Své snímky publikoval v různých časopisech.

Smutný konec za války

V době okupace se Lev Krča zapojil do domácího odbojového hnutí v rámci Rady tří. Na sklonku války působil na Velkobítešsku. Konec života přišel nečekaně. Zahynul při náletu na město dne 27. dubna 1945, zasažen střelou z palubního kulometu, když se vracel z bunkrů v lesích u Velké Bíteše domů. Pohřben je na starém hřbitově. Pomník s bustou akad. arch. Lva Krči, jejímž autorem je akad. sochař Jan Kavan, dobrý přítel a spolupracovník, připomíná tuto pozoruhodnou osobnost naší minulosti.

Zapletal Karel Dr. (1903-1972), universitní profesor

(* 18. 5. 1903 Velká Bíteš + 29. 12. 1972 Brno), univerzitní profesor, geolog a petrograf
Jeho otec byl úředníkem, podle dobového výrazu „kancelistou" u okresního soudu ve Velké Bíteši, v r. 1907 získal místo u Zemského soudu v Brně, kam se rodina přestěhovala. V r. 1925 absolvoval K. Zapletal Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Věnoval se jak výzkumné, tak praktické činnosti v oboru geologie.

Jako věrný rodišti vedl u Velké Bíteše vědecký výzkum

Na Přírodovědeckou fakultu byl povolán koncem třicátých let, od r. 1948 jako řádný profesor, zůstal jí věrný až do svého penzionování v r. 1970. Ke svému rodišti, i když v něm prožil necelé čtyři dětské roky, se vždy hlásil a také pozdější vědecký zájem ho opakovaně přivedl do Velké Bíteše a jejího okolí, kde např. studoval geologické a petrografické poměry bítešské ortoruly.

Pelán Jan (1904-1981), cvičitel TJ Sokol a TJ Spartak

(* 19. 6. 1904 Velká Bíteš + 17. 10. 1981 Velká Bíteš), stolař, cvičitel TJ Sokol a TJ Spartak
Po celý život byla jeho zájmem tělovýchovná činnost. Byl zdatný cvičenec na hrazdě, kruzích a bradlech, nesmlouvavý cvičitel, který neuznával slova „neumím, bojím se, nezvládnu to". Vypracoval se na okresního náčelníka a krajského cvičitele.

Celoživotní srdce pro Sokol a pohyb

V průběhu působení v Sokole získal Osvědčení o účasti ve cvičitelské škole z roku 1929, vysvědčení o župní zkoušce cvičitelské 1930, osvědčení pro okresní náčelníky z roku 1949, udělení zlatého Tyršova odznaku zdatnosti okresnímu náčelníkovi v roce 1949, jmenování krajským cvičitelem v roce 1958, titul Vzorný cvičitel 1960, medaile Za zásluhy v roce 1964.

Robotka Josef (1906-1952), generál major in memoriam

(*25. 2. 1906 Tasov + 12. 11. 1952 Praha), generál major in memoriam

Jeho otec vlastnil od dob první republiky hotel „U černého orla" ve Velké Bíteši na náměstí čp. 6. Po maturitě na reálce ve Velkém Meziříčí, vystudoval vojenskou akademii v Hranicích a rychle postupoval až do hodnosti kapitána generálního štábu v roce 1938, to po absolvování Vysoké školy válečné v Praze.

Náročný ale záslužný život odbojáře

V r. 1933 se oženil s Helenou Schneibergovou (1910 – 2005) dcerou lékaře ve Velké Bíteši, která s manželem sdílela nelehké osudy vojáka, odbojáře a údajného vlastizrádce. Po likvidaci československé armády v roce 1939 se J. Robotka vrátil do Velké Bíteše, střídal různá fingovaná zaměstnání a zapojil se do odbojové činnosti, později jako partyzán ve funkci vojenského zmocněnce podzemní revoluční organizace R3 na Moravě.

Po válce byl J. Robotka jmenován zástupcem vrchního velitele parašutistických vojsk v Čechách a na Moravě, v roce 1946 nastupuje k zemskému vojenskému velitelství v Brně.

Po válce smutný osud způsobený režimem

Po únorových událostech 1948 byl 1. července 1949 podplukovník Robotka dán do výslužby, 25. července 1949 byl zatčen StB, vězněn a vyslýchán, obžalován ze špionáže a protistátní činnosti, postaven před soud, odsouzen za údajnou vlastizradu a dne 12. listopadu 1952 byl v pankrácké věznici v Praze popraven.

Generál major in memoriam

Po pádu komunistického režimu byl J. Robotka rehabilitován, prezident Václav Havel ho ocenil v r. 1997 za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu řádem Bílého lva. Jeho působení v odboji a tragický poválečný osud připomíná pamětní deska na domě Masarykovo nám. č. 6.

Velebová Marie roz. Bonitasová (1906-1990), činovnice TJ Sokol

(* 21. 12. 1906 Velká Bíteš + 10. 3. 1990 Velká Bíteš), činovnice TJ Sokol
Její otec byl mistrem punčochářem, připojil se k vlasteneckému hnutí jako člen TJ Sokol, do řad sokolské jednoty přivedl svou dceru i syna. Po absolvování odborné školy pro ženy Vesna v Brně se dcera Marie plně věnovala činnosti cvičitelské, vzdělavatelské a divadelní v TJ Sokol v našem městě. Prodělala příslušné kurzy v Tyršově domě v Praze, vedla nácviky veřejných a sletových cvičení, jako cvičitelka se zúčastnila VIII. a IX. Všesokolského sletu v Praze v r. 1927 a 1932.

Láska k pohybu a Sokolu v původní podobě

V sokolské jednotě byla zvolena náčelnicí a členkou výboru, obětavě se podílela na budování sokolovny otevřené r. 1928. Po osvobození z nacistické okupace doufala v obnovení sokolské činnosti. Naděje pohasly v r. 1952, kdy se odmítla podrobit diktátu jednotné komunistické tělovýchovy, byla z TJ Sokol vyloučena, jeho činnost byla politickým zásahem zcela ukončena v r. 1954. Nezatrpkla a v důchodovém věku se vrátila ke cvičení v sokolském duchu se svými vrstevnicemi. Stále chodily do „sokola", i když organizačně to byl TJ Spartak.

Konečný Antonín (1909-1974), účetní, sbormistr

(* 8. 11. 1909 Vídeň + 16. 9. 1974 Velká Bíteš), účetní, sbormistr, dirigent
Jeho rodiče, původem z Velké Bíteše, odešli do hlavního města rakousko – uherské monarchie, kde provozovali krejčovskou živnost. V r. 1920 se rodina Konečných vrátila do Velké Bíteše. Syn Antonín vystudoval ve Vídni České soukromé reálné gymnázium, maturoval dne 21. 6. 1929.

Pracovní činnost zejména úřednická

Ve 30. létech se zapsal na universitu k právnickému studiu, po dvou ročnících byl nucen studia přerušit pro hmotné obtíže rodiny. Od r. 1938 do počátku r. 1949 byl zaměstnán u berního úřadu v několika moravských městech, koncem r. 1949 přestoupil do finančního referátu nově založeného Okresního národního výboru ve Velké Bíteši. V létech 1951 až 1971 byl zaměstnán jako účetní, od r. 1965 jako vedoucí mzdové účtárny v závodě První brněnské strojírny.

Mimořádné kulturní, hudební i vlastivědné nadání

Byl velmi sečtělý, udivoval širokým kulturním a hudebním rozhledem, byl sbormistrem smíšeného pěveckého sboru, který účinkoval při bohoslužbách, pohřbech, ochotnickém divadle, dirigoval komorní orchestr. S přehledem, rázností a vtipem vedl řadu zájezdů divadelních, vlastivědných a turistických, které pořádal Závodní klub při PBS. Zasloužil se významnou měrou o uvedení mimořádně úspěšné zpěvohry Poupě z pivovarské zahrádky v r. 1958 při oslavách městského jubilea. Bez nadsázky můžeme Antonína Konečného nazvat jako spiritus agens veškerého kulturního dění v našem městě v létech padesátých až sedmdesátých 20. století.

Hüpsch František (1910-1982), autodopravce, herec

(* 29. 7. 1910 Velká Bíteš + 20. 4. 1982 Brno), autodopravce, úředník, herec -ochotník
Vyučil se obchodníkem, ale celý svůj život se věnoval motorům. S bratrem proto založil v Bíteši osobní autodopravu. Velmi hluboký vztah měl od mládí k TJ Sokol. Cvičil jako dorostenec při slavnostním otevření sokolovny v roce 1928. Také jeho manželka Hedvika roz. Batelková (1919 – 2004) byla obětavou cvičitelkou a náčelníci TJ Sokol.

Ochotnická činnost, ale i Závodní klub ROH

Při zaměstnání v První brněnské strojírně byl František Hüpsch jmenován v roce 1954 jako zkušený ochotník vedoucím divadelního odboru Dobrovolné sportovní organizace Spartak, od roku 1958 řídil Závodní klub ROH. Pod jeho vedením a za herecké účasti sehráli ochotníci v letech 1955-60 osm divadelních kusů. Nejvýznamnější byla zpěvohra Poupě z pivovarské zahrádky v roce 1958.