Bítešáci v Bavorsku

o víkendu, ve dnech 3. až 5. června 2016
aneb přátelství Kolpingových rodin se zdárně rozvíjí a neformálně tak přispívá k soužití evropských národů.

Podrobnější informace o této pravidelné návštěvě i o desetitiletém partnerství obou Kolpingových rodin podává ve svém článku sl. Eliška Brázdilová a já ji chci pouze doplnit několika svými postřehy.

3. června
Vyjeli jsme v pátek ve 13 hodin dvěma auty po dálnicích D1, potom po D5 (E50) směrem na Rozvadov a na německou A93 vedoucí z Berlína do Mnichova. Po ní okrajem Regensburgu (Řezna) až na dálniční křižovatku s A9, dále krátce směrem na Ingolstadt a potom po běžných, ale kvalitních komunikacích do cíle – patnáctitisícového Schrobenhausenu. Ten leží uvnitř trojúhelníku tvořeného významnými bavorskými městy – metropolí Mnichovem, sídlem automobilky AUDI Ingolstadtem a mnoha Bítešákům známým Augsburgem s významnou firmou MAN, jejíž motorová sekce je většinovým vlastníkem bítešské firmy PBS Turbo, a.s. Po přivítání v Kolpingově domě a malém občerstvení si nás převzaly jednotlivé rodiny k ubytování.

4. června
Vzhledem k nestálému počasí v Bavorsku (přívalové deště, záplavy) byl program změněn. Hostitelé pro nás místo původního výletu do blízké obce a prohlídky kostela sv. Václava připravili návštěvu Mnichova, s prohlídkou tamního Německého muzea. Zajímavý a poučný byl již samotný příjezd. Protože jsme jeli svými auty a hostitelé nás chtěli ušetřit komplikovaného parkování někde poblíž centra, tak jsme zastavili na zastávce příměstského vlaku asi 20 km od středu města a pohodlně zaparkovali. Vlak na jeho okraji zajede pod povrch, „změní se" v metro a vy se dostanete přímo do centra. Nám se to však nepodařilo, vlak měl poruchu, a tak jsme vystoupili o několik zastávek dříve, ještě na povrchu. To nás paradoxně přimělo prohlédnout si důkladně centrum Mnichova. Například na centrálním náměstí před radnicí probíhala za přítomnosti spolkového ministra zdravotnictví a dvou populárních televizních komentátorů děkovná akce charitativním organizacím, související s transplantacemi. Samotné „Německé muzeum" je vynikající a svojí výchovnou koncepcí - např. v oddělení fyziky - umožňuje mladým návštěvníkům poznání základních přírodních zákonitostí tím, že mohou s exponáty provádět názorné pokusy. Svoje už poněkud složitější teoretické poznatky z technické mechaniky si zde mohou prakticky ověřit také zkušení technici i inženýři. Nejemotivněji však působí vstupní oddělení hornictví. Večerní program podrobně popsala slečna Brázdilová a já pouze vyzvednu předání společného daru naším hostitelům. Byl jím vyřezávaný betlém od nám dobře známého skřinářovského řezbáře pana Josefa Kejdy a vzbudil upřímný obdiv (viz foto). Mladým organizátorům „bavorského večera" jsem jako pozdrav od představitelů našeho města předal tašky s bítešskými suvenýry.

5. června
Nedělní slavnostní mše byla zakončením našeho pobytu. Při společném obědě ve Farním domě za mnou přišel výše postavený duchovní z Augsburgu a velice si pochvaloval, že i zastupitel města se aktivně účastní tohoto partnerství. Zcela jednomyslně jsme se shodli na tom, že taková setkávání zejména mladých lidí - a ukázal na galerku, kde se mladí společně bavili – jsou pro budoucnost naší společné Evropy tím nejlepším.

Závěr
Navzdory všem problémům a zjitřeným ranám z nedávné historie, jsem osobně přesvědčen, že takové neformální partnerství je tou nejlepší cestou. Bydlel jsem u starších manželů, a měl jsem tak možnost s nimi diskutovat „o životě", o tom co nás spojuje i rozděluje. Spolková země Bavorsko je naším přímým sousedem, s podobnou kulturou, krajinou, kuchyní i s oblíbeným pivem. Také naše historie se vzájemně prolíná. A právě v Bavorsku jsou ta citlivá místa. Pro nás - metropole Mnichov, symbol zrady a konce I. republiky, pro ně Bavorsko samotné, kam bylo odsunuto mnoho německých rodin z českého pohraničí po II. světové válce. Mnoho jejich potomků i přímých pamětníků žije v samotném Schrobenhausenu. S některými se při našich návštěvách pravidelně setkáváme. Většinou se vyznačují reálným pohledem na tuto skutečnost a zdůrazňují, že se s námi rádi setkávají právě proto, aby se tyto válečné hrůzy už nikdy neopakovaly.

Alois Koukola