Robotka Josef (1906-1952), generál major in memoriam

(*25. 2. 1906 Tasov + 12. 11. 1952 Praha), generál major in memoriam

Jeho otec vlastnil od dob první republiky hotel „U černého orla" ve Velké Bíteši na náměstí čp. 6. Po maturitě na reálce ve Velkém Meziříčí, vystudoval vojenskou akademii v Hranicích a rychle postupoval až do hodnosti kapitána generálního štábu v roce 1938, to po absolvování Vysoké školy válečné v Praze.

Náročný ale záslužný život odbojáře

V r. 1933 se oženil s Helenou Schneibergovou (1910 – 2005) dcerou lékaře ve Velké Bíteši, která s manželem sdílela nelehké osudy vojáka, odbojáře a údajného vlastizrádce. Po likvidaci československé armády v roce 1939 se J. Robotka vrátil do Velké Bíteše, střídal různá fingovaná zaměstnání a zapojil se do odbojové činnosti, později jako partyzán ve funkci vojenského zmocněnce podzemní revoluční organizace R3 na Moravě.

Po válce byl J. Robotka jmenován zástupcem vrchního velitele parašutistických vojsk v Čechách a na Moravě, v roce 1946 nastupuje k zemskému vojenskému velitelství v Brně.

Po válce smutný osud způsobený režimem

Po únorových událostech 1948 byl 1. července 1949 podplukovník Robotka dán do výslužby, 25. července 1949 byl zatčen StB, vězněn a vyslýchán, obžalován ze špionáže a protistátní činnosti, postaven před soud, odsouzen za údajnou vlastizradu a dne 12. listopadu 1952 byl v pankrácké věznici v Praze popraven.

Generál major in memoriam

Po pádu komunistického režimu byl J. Robotka rehabilitován, prezident Václav Havel ho ocenil v r. 1997 za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu řádem Bílého lva. Jeho působení v odboji a tragický poválečný osud připomíná pamětní deska na domě Masarykovo nám. č. 6.