Recenze: Kantiléna

PRVNÍ KONCERT 17. SEZÓNY BHP aneb s Kantilénou na Hody

Sobotní předhodový program byl nabitý akcemi. Tou nejvýraznější byl odpolední festival Setkání na Podhorácku, prodloužený o větší počet mimobítešských souborů včetně folklorního sdružení z rakouského Klagenfurtu.

Současně se na farní zahradě hledal Bítešský borec a konečně v 18 hodin nastal čas pro první - mimořádný koncert 17. sezóny Bítešského hudebního půlkruhu – vystoupení Kantilény v bítešském kostele.

Zpočátku to vypadalo, že bude Kantiléna v přesile. Když jsem tam ve tři čtvrtě na šest dorazila, vítal mě u vchodu Otto Hasoň pochmurně: „Jste pátá". No nazdar. Není nic horšího pro návštěvníka koncertu, než jakýsi pocit odpovědnosti za prázdná místa a pohnutka omluvit se účinkujícím, že je nás tak málo.

Zatímco jsem takto uvažovala, ozýval se za mnou stále častější šum přicházejících, lavice se začaly přece jen plnit. Vpředu usedl i vzácný host, hudební skladatel Zdeněk Pololáník s manželkou, která před lety učila krátce na zdejší škole.

O osmnácté hodině jsme ztichli a s očima upřenýma směrem k oltáři očekávali příchod sboru. Vzadu se ozval zvuk mnoha kroků – asi poslední návštěvníci koncertu – ale byl to zástup dívek, které přicházely zpod kůru. Bílé halenky, červené sukně a vestičky, tak, jak si je pamatujeme z koncertu v roce 1998.

V úvodním proslovu nám, posluchačům, Otto Hasoň poblahopřál k dobrému vkusu při výběru hodového programu a k tomu, že jsme našli sílu po vyčerpávající účasti na předchozích akcích přijít na koncert.

Pod vedením Jakuba Kleckera střídavě s Michalem Jančíkem obrátily dívky naši pozornost od materiálního světa k duchovnu. Zazněly skladby Petra Ebena, Luise de Victoria, Bohuslava Martinů. Krásný zpěv doplnily občas housle Jiřího Kleckera a varhany s Jakubem Janštou.

Varhany vůbec byly výraznou součástí vystoupení Kantilény. V druhé polovině koncertu nás dívky v kostelním prostoru opustily a vydaly se za nimi po strmých schodech na kůr. Shůry nás pak zaplavily tóny duchovních písní Gabriela Faurého, Francise Poulence, Claudia Monteverdiho, Domenica Scarlattiho a Felixe Mendelssona. Zpěv prokládaly varhanní improvizace Jakuba Janšty a účinek na nás byl povznášející (i když to zní trochu nadneseně), ale lépe se mi to vyjádřit nepodařilo. Důsledkem pak byl dlouho trvající potlesk. Za naši přízeň nás pak dívky odměnily před vchodem do kostela: vycházející publikum vítaly rozpustilé panenky z Bošileckého mostku.

Co říci na závěr? Tyto sobotní hody si zažila především naše dušička.

Tak nashledanou na druhém koncertu 1. října!

Zora Krupičková, foto Otto Hasoň.

Kantiléna se svými sbormistry. Foto: Otto Hasoň