Recenze: V barvách duhy

Úžasně osvěžující – tak na mě působila hudba Clarus kvartetu na únorovém koncertu BHP. Čtyři mladí kluci (všechno je relativní, věk dvojnásob) nám připravili menu skladeb od starobyle znějících intrád až po nejaktuálnější současnost. Ti „kluci" mají zaslouženě skvělé muzikantské renomé jako členové kvarteta, jako sólisté, jako hráči Moravské filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů, Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Lukáš Broda, Marek Smetka, Daniel Svoboda a Tomáš Plch – tito čtyři klarinetisté mohou za to, že koncert Bítešského hudebního půlkruhu byl krásně barevný. Nemyslím tím zdaleka jen to, že první půlku odehráli v bílých košilích a po přestávce nastoupili v pastelových barvách, ale spíš to, že občas měnili klarinety. Je pravda, že altklarinet, basový či piccolo klarinet v dechovce těžko uvidíte. Nabídli nám i paletu skladeb – předehru k Figarově svatbě W. A. Mozarta, Brahmsův Uherský tanec, Gershwina i Bernsteinovu Ameriku z WestSide Story. Barevně velmi pestré – a to jsem se nedostal ke skladbám s puncem Jižní Ameriky venezuelského klarinetisty, u nějž kvarteto studovalo na mistrovských kurzech v USA. Navíc jsme slyšeli teprve druhé provedení loňské skladby studenta „matfyzu" Marka Slaného Variace a rondo – byla to velmi milá hudba, o níž snad nikdo nemohl prohlásit, že je vypočítaná či vypočítavá.

Nezbývá, než uzavřít okřídleným maškovským: „Ještě, že jsme šli."

Otto Hasoň

Vyšlo ve Zpravodaji 03/2013.