Recenze: Druhý koncert sezóny BHP

Tentokrát jsme se opět setkali se „starými známými", houslistkou Janou Vonáškovou – Novákovou a jejím bratrem, klavíristou Petrem Novákem. Ale popořádku. S potěšením jsme měkce usedali ten večer na nové modré židle a hned po usednutí jsme zaznamenali další inovaci – po straně pomyslného pódia stál velký panel s logem BHP v rohu a fotografií cellistky. Vlastně jen její tváře a ruky, zbytek plochy zaujímalo violoncello. Vyrovnanou kompozici rozjasňovalo teplé polosvětlo, ozařující detaily tváře i nástroje, vystupujících ze stínu...zkrátka, chtěla jsem říci, že zdařilý výtvor Standy Mihalavystihuje v podstatě to, co my, návštěvníci koncertů BHP, očekáváme: krásu hudby vnímanou v přívětivé pohodě.

Na druhé straně klavíru se objevil panel s kostelem při západu slunce s nápisem „Velká Bíteš: jedinečná a pohostinná". Pan Mašek nás pak následně vyvedl z omylu,že ty pohodové židle budou patřit k dalším koncertům. Nebudou.

Drobné zklamání nám pomohly rozpustit zpěvné Romantické kusy Antonína Dvořáka a Brahmsova Sonátač.1 G dur.Po přestávce zazněl Furiant a Skočná z Českých tanců dalšího největšího českého skladatele – BedřichaSmetany. Klasika. Stále k poslouchání, stále krásná.

Na závěr jsme si poslechli skladbu, nazvanou F.A.E., sonáta pro housle a klavír. Její zvláštnostíje, že jednotlivé části komponovali tři autoři – Brahms, Dietrich a Schumann.

O jejím původu nám zajímavě vyprávěla Jana Vonášková. Nemohly jsme si nevšimnout, (to ypsilonjsem volila záměrně, s muži jsem o tom nehovořila), jak počínající mateřství ozvláštnilo tvář i gesta paní Jany. Jak asi bude muzikální miminko, obklopené od svých počátků hudbou?!

Bylo nám ten večer dobře s hudbou, blízkou našemu srdci, interpretovanou bravurně v sourozenecké souhře dvou mladých lidí. Věřím, že se koncert líbil i mladým posluchačům – školákům, jejichž přítomnost je vždy vítána.

Zora Krupičková

Vyšlo ve Zpravodaji 12/2012.