Recenze: Karel Košárek, Gershwin a Martinů

Datum odloženého koncertu klavíristy Karla Košárka narušilo pravidelná první úterý v měsíci. Tentokrát jsme se sešli o čtrnáct dní později, blíže k jaru - na svátek sv. Josefa a v předvečer prvního jarního dne. Podle kalendáře. Pan Mašek pochválil přítomné, že přišli i přes nepřízeň počasí. Silnice byly však už holé, chodníky celkem odmetené, jen na prostranství před kulturním domem se při úklidu sněhu jaksi pozapomnělo.

Příchozí vítala hluboká sněhová břečka, nedůstojný prostor před kulturním stánkem. Kdo ji měl nechat odklidit, to už členové BHP neřešili. Čekal je totiž hudební zážitek, který stál za tu trochu vlhka ve střevících.

Karel Košárek „polidštil" své vystoupení nejen svým vystupováním a příjemným hlasem, kterým k nám hovořil o jednotlivých skladbách, ale i „civilním oblečením". Řekněme si upřímně, že frak a motýlek by se k jeho repertoáru moc nehodily. A nám byl o to bližší.

Bohuslav Martinů a Georgie Gershwin. Dva světoznámí skladatelé, blízcí srdci Karla Košárka. Proto nám z jejich děl připravil svůj koncert. Předložil nám skladby Bohuslava Martinů, které se příliš často na koncertních pódiích neobjevují.

Když zazněly první tóny skladby Bohuslava Martinů, mnozí se ujišťovali ve svých programech, zda je tam opravdu jeho jméno. Zazněl totiž hravý charleston. Jazzové melodie okouzlily ve 20. letech i tohoto skladatele. Kuchyňská revue, jak zněl název, je vlastně část hudby k baletu o třech dílech, jejíž první díl jsme slyšeli. Mimochodem, protagonisty baletu byli Hrnec, Poklička, Smeták, Kvedlačka a Utěrák.

Následovala Gershwinova Preludia pro klavír, vystřídaná pak Třemi českými tanci Bohuslava Martinů. Plnokrevné rytmické melodie často jakoby vybočují z rytmu, jsou dramatické a necvičenému uchu chvíli trvá, než v nich vystopuje obkročák, dupák či polku.

Musím přiznat, že z Gershwinových skladeb jsem se nejvíc těšila (a nebyla jsem sama) na Rapsodii v modrém. A Karel Košárek splnil naše očekávání. Sice neodborně, (na to jsou jiní), ale celkem trefně byla jedním z hostů ohodnocena: to byl nářez. Dodám ještě jenom, že publikum tleskalo ve stoje. Jako přídavek si „vysloužilo" Chačaturjanův Šavlový tanec.

A také to byl „nářez". Klavírista nehrál technikou, jaké jsme u většiny interpretů zvyklí- vzpřímená poloha, ruce se občas mění v ptačí křídla, prsty se jemně dotýkají kláves...Karel Košárek náš Petrof nešetřil. Sehnutý ke klaviatuře tepal klávesy a ty mu odpovídaly stejně razantně ve známé a už klasické melodii.

Tentokrát jsme neodcházeli ukolébáni jemnou melodií na dobrou noc, ale na cestu nám zněly Šavlový tanec a Rapsody in Blue.

Zora Krupičková