Bohuslav Matoušek a Renata Ardaševová

Dlouho jsem přemýšlel, jaký titulek by se hodil k článku o únorovém koncertu Bítešského hudebního půlkruhu. Vzletné přívlastky, které mě obvykle napadají, zdály se v tomto případě nedostatečné, houslista Bohuslav Matoušek s klavíristkou Renatou Ardaševovou ční svým výkonem vysoko nad nimi.

Po předloňském tišnovském koncertu, na němž naši interpreti hráli hudbu Bohuslava Martinů proloženou ukázkami z dopisů v podání Ladislava Lakomého, bylo jasné, že tento program v Bíteši chceme. Bohužel jsme to nestihli, pan Lakomý zemřel v dubnu loňského roku. Dali jsme tedy muzikantům naprostou volnost při sestavování programu. „Sonáty Beethovena, Janáčka, Martinů - líp bychom to ani nemohli vymyslet," řekl Tomáš Mašek v úvodním slovu. Posluchači mu dali za pravdu – vytleskali si dva přídavky – Scherzo z Dvořákovy Sonatiny a Meditaci z opery Thaïs J. Masseneta. Nemám kvalifikaci na hudební recenze – můžu vám jen říct, že zážitek ze 7. února rozhodně patří k těm, které nevyprchají.

Kromě nádherné muziky obou ohlášených interpretů vystoupila na úvod Jana Rambousková se dvěma částmi Beethovenovy sonáty pro klavír. Pozorně sledujeme její hudební růst - nyní studuje třetí ročník konzervatoře a v BHP už jsme ji slyšeli počtvrté od doby, kdy byla ještě žačkou bítešské ZUŠ. Třeba nám za nějaký čas zahraje celovečerní recitál.

Zbývá ještě jedna novinka – Naše bítešská – míním zrekonstruovanou restauraci v Kulturním domě. Přestávku jsme museli o deset minut protáhnout, aby si ji návštěvníci stihli prohlédnout. Její personál se navíc postaral o založení samoobslužného bufetu přímo v sále. Po dlouholeté úspěšné spolupráci jsme se totiž domluvili se Zdubovými, že dovážet veškerý proviant z náměstí není nutné, když je v provozu nová restaurace. Její vedoucí nám vyšel vstříc.

Ještě, že jsme šli.

Otto Hasoň
Fotogalerie