HUDBA NA NEJVYŠŠÍ ÚROVNI

Věřím, že se mnou budete souhlasit, když prohlásím, že 20. sezónu BHP jsme zahájili naprosto skvěle, a to říjnovým koncertem Smetanova tria. Večer patřil klavíru, houslím a violoncellu v rukou opravdových umělců.

Skvělý koncert tohoto souboru skutečně stál za to. Trochu mne jen mrzí poměrně slabá účast publika, Smetanovo trio by si jistě zasloužilo hrát pro plný sál. Domácích koncertů tohoto tria je poskrovnu, koncertují převážně v zahraničí. Ale abych bítešskému publiku nekřivdil, tak i ve větších městech mají proti nám co dohánět. Smutná však zůstává skutečnost, že z původních 360 spolků přátel hudby jich zůstalo pouhých 50. Snažme se tedy, aby jich nadále ještě neubývalo. Nyní však již něco k samotnému koncertu. Brilantní techniku hry a oduševnělý výraz hry tria netřeba nijak zdůrazňovat, jsou to prostě umělci na té nejvyšší úrovni.
Jako první skladba večera zaznělo Beethovenovo trio B dur, op. 11. Tato rozkošná skladba pochází z prvních let Beethovenova pobytu ve Vídni, kam se vydal studovat za Haydnem. Byla napsána v roce 1797 a o rok později vyšla tiskem. Hravé a lehce stravitelné dílo, původně určené pro klarinet, violoncello a klavír, je napsané v klasickém stylu Mozarta a Haydna. Jako další jsme si vyslechli našeho Bedřicha Smetanu a jeho trio g moll op. 15. Tuto skladbu Smetana napsal v roce 1855 ve svých 31 letech a je věnována jeho hudebně velmi talentované dceři Bedřišce, která v tu dobu ve věku čtyř let umřela a ke které měl zvláště blízko. Skladba, patřící v hudební literatuře ke stěžejním, je poznamenána touto tragickou události ve skladatelově životě, avšak objevují se v ní i světlé chvilky. Je milníkem v tvorbě romantismu, naprosto předběhla svou dobu a předznamenává další vývoj klasické hudby. Po nezbytné pauze následovalo mohutné trio d moll op. 49 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Tato skladba z roku 1839 je jedním z jeho nejoblíbenějších komorních děl. Ačkoliv posluchačsky nenáročné, skrývá velkou obtížnost pro interprety. Jako přídavek zazněla část z multikulturní suity mladého komponisty Romana Hasse.
Fantastický koncert Smetanova tria byl jistě skvělý způsob, jak strávit podzimní večer a můžeme se jen těšit, až zase někdy k nám do Bíteše zavítají. Jako zajímavost bych uvedl, že houslista i violoncellista nehráli z klasických papírových not, ale na stojanech měli iPady, ze kterých na ně svítily stránky not, a pohodlně si je šlapkou otáčeli. Prý už z tabletů hrají asi rok a jsou s tím velmi spokojeni. Závěrem Vás srdečně zvu na listopadový koncert nesoucí název Pocta smyčcům.

Ondřej Sedlák