Recenze: HYVÄÄ = DOBRÝ

Začnu od konce: „Nevím, jestli se mnou budete všichni souhlasit," řekl Tomáš Mašek stojícímu publiku, které zdvořile přestalo na chvíli tleskat, „ale to nám ten nový rok dobře začal."Standingovation patřily manželům Barboře a MarkoHilpovým. Ona Češka violistka, on Fin klavírista. Před několika lety museli do španělského Madridu studovat uměleckou univerzitu, aby se potkali a mohli se do sebe zamilovat. To byl prapůvod 4. koncertu 16. sezóny BHP. Oba si pochvalovali bítešské publikum, na pamětní list nám napsali Kiitos – finsky děkuji. A publikum bylo jejich výkonem nadšené.

Začali klasicky Beethovenovým Notturnem, původně pro trio housle – viola – violoncello, později samotným autorem přepsaném pro violu a klavír. Ale pak přišel Fin Jean Sibelius a jeho Rondo. Bylo slyšet, že tahle hudba je srdeční záležitostí Hilpových. Valsetriste od stejného autora je původně scénickou hudbou ke hře Smrt. Paní Barbora nám popsala scénu, ve které tancují kostlivci čím dál rychleji a berou do kola umírající ženu. Ještěže v kulturním domě bylo teplo a světlo, jinak bychom se báli.

Po přestávce nás Hilpovi ohromili virtuozitou třech částí ze suity z baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva, které transkriboval proslulý violista Vadim Borisovsky. Mysleli jsme si, že následující Brahmsova Sonáta Es dur bude vrcholem večera. Byla by, nebýt přídavku. Tím byl známý valčík z Čajkovského Eugena Oněgina v úpravě Marka Hilpa. „Vy svou ženu vůbec nešetříte," napomenul jsem ho žertem po koncertu. „Napsal jsem to jednodušší, ale manželce se to zdálo příliš snadné,"hájil se Marko. Virtuozita a dokonalá souhra manželů nás zvedla ze židlí.

Ještě, že jsme šli.

Otto Hasoň

Vyšlo ve Zpravodaji 02/2013.