RECENZE: BŘEZNOVÝ VEČER O ŠESTI STRUNÁCH A JEDNOM HRDLE

Tuto koncertní sezónu BHP jsme již podruhé mohli na pódiu vyslechnout klasickou kytaru. Tentokráte to byla kytara sólová a zpěv za jejího doprovodu. Do Bíteše nám přijela zahrát Irena Babáčková a přivezla si s sebou zpěvačku Helenu Tamelovou, se kterou tvoří duo Nana. Sál kulturního domu byl skoro zaplněn. Dostavilo se více jak 100 posluchačů, z čehož jsme jako organizátoři měli radost a mě osobně ještě potěšilo, že přišla téměř celá moje kytarová třída.

Na úvod koncertu nám dvě skladby zahrálo kytarové kvarteto ZUŠ a troufám si říct, že se jeho členové za svůj výkon nemuseli poetica stydět. Poté již pódium připadlo kytaristce, která citlivě přednesla tři části ze skladby Jana Nováka Cithara. Jde o zajímavou a krásnou skladbu našeho významného skladatele. Toto dílo, celkem o pěti větách, čerpá z rytmu a metra Horaciových básní. Jako další zazněl klasicistní Francois de Fossa a jeho Divertimento II. o dvou částech, kytaristkou brilantně zahraných. Pak se již ke kytaře přidal zpěv a vyslechli jsme dvě písně suity Bachianas Brasileiras n.5 Heitora Villa-Lobose. Skladba pochází ze série devíti suit pro zpěv a různá nástrojová obsazení, napsané mezi léty 1930 až 1945. Autor se v nich pokusil o spojení brazilské lidové a populární hudby s barokním stylem J. S. Bacha a technikami jím užívanými. První půlku koncertu pak uzavřely dvě skladby Augustina Barriose Mangoré. Tento vynikajicí paraguayský skladatel a kytarista indiánského původu zanechal přes 300 překrásných skladeb pro kytaru a je v Paraguayi mnohými považován za jednoho z největších hudebníků. Přední světový kytarista John Willams ho označuje za nejlepšího kytaristu - skladatele vůbec. My jsme mohli vyslechnout jeho El ultimo trémolo a Vals Op. 8, No. 3. El ultimo trémolo je skladatelovým posledním dílem. Tato úžasná a efektní skladba je založená na technice tremola, kdy palec pravé ruky vybrnkává rozložené akordy a prsty nad nimy hrají melodii v podobě rychle repetovaných tónů. Kytara jakoby zpívá a nejeden by řekl, že slyší kytary dvě.

Po přestávce kytaristka odskočila od "klasiky" k jazzu a zahrála skladbu Nuages od Django Reinhardta, kterou pro klasickou kytaru upravil významný francouzský skladatel a kytarista Roland Dyens. Druhá půlka koncertu se i nadále nesla ve španělském duchu a vyslechli jsme tři písně Joaquína Rodriga. Musím podotknout, že zpěvačka o přestávce převlékla šaty a druhou půlku koncertu vystupovala stylově ve flamenco šatech. Bylo tedy nejenom co poslouchat, ale také na co se dívat. Poté pódium opět připadlo sólové kytaře a Franciscu Tárregovi. Zazněly tři jeho skladby: Capricho Arabe, Maria a jeho velmi známé Recuerdos de la Alhambra neboli Vzpomínky na Alhambru. Tárrega byl výzamný španělský skladatel a kytarista a pro rozvoj klasické kytary znamenal velmi mnoho. Závěr koncertu pak opět patřil španělské hudbě. Sálem se nesly tóny skladeb Manuela de Fally a jeho Siete canciones populares españolas. Jedná se o soubor sedmi písní, ze kterých jsme slyšeli čtyři a jako přídavek ještě zazněla pátá. Celý koncert mladé umělkyně provázely slovem, takže jsme se o skladbách i leccos dozvěděli. Nutno poznamenat, že během koncertu bylo v řadách publika i přes poměrně velký počet dětí krásné ticho, jenž dalo vyniknout tomuto subtilnímu nástroji. Po koncertě jsme tradičně ještě chvíli poseděli u Raušů a pak jsme umělkyně doprovodili na autobus, kterým odcestovaly do Brna. Rád bych Vás ještě pozval na koncert příští, kde nám zahraje výjimečný houslista světového formátu Josef Špaček za doprovodu klavíru Miroslava Sekery. Těšme se!

Ondřej Sedlák