VERNISÁŽ OBRAZŮ TOMÁŠE LAJKEPA

Nadpis článku je vlastně trochu zavádějící. Měl by být rozšířen o sdělení jako třeba: „Výstava obrazů Tomáše Lajkepa a pohled do autorových myšlenkových pochodů a glos, které jsou nedílnou součástí jeho děl a případně uvádějí jejich pochopení na správnou míru." Mnohé práce jsou poznamenány pobytem v Bruselu, jak opět sdělují poznámky, připojené k jednotlivým obrazům a nutno říci, že za nejvhodnější považuji teď slovenské slovo „svojsky"- svojsky připevněné na lístcích papíru, nalepených k rámu či vedle. I to je součást letory doktora Lajkepa. Patří to k němu a doufám, že to nikdo neopraví. Do umělcova díla se nemá zasahovat.

Vernisáž se nesla lehce a v přátelsky neškrobeném tónu. Podnět tomu dali už svým skvělým hudebním vystoupením sourozenci Macholánovi, jejichž výběr skladeb jakoby odpovídal duchu výstavy.

I návštěvníci budili dojem, že vnímají věci tak, jak jim byly podávány. Hudbou počínaje a dobrým vínem konče.

O autorovi promluvil vtipně, zasvěceně a krátce jeho přítel, Ing. Karel Špalek, spolupracovník Českého rozhlasu.

Slova Tomáše Lajkepa si co do vtipu nezadala s předřečníkem; představil některé své obrazy, charakterizoval je a udal důvod a místo vzniku. Ráda se podělím s vámi o jeho odpověď na dotaz, zda svoje obrazy prodává. Nepřesně cituji:" ....neprodávám. Je to kalkul. Teď by to bylo pár tisícovek, po stu létech se jejich cena určitě zvýší...."

Jak už věděla Božena Němcová, ne všichni návštěvníci výstavy budou spokojeni. Tomáš Lajkep maluje svoje obrazy z radosti z tvoření pro sebe a pro ty, kteří určitě rádi přijdou na jeho příští výstavu.

Zora Krupičková

Foto z vernisáže: Silvie Kotačková