Zpravodaj města Velká Bíteš | únor 2020

15 / 72

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
15 Únor 2020 |
S vědomím toho, že budou děti občas potřebovat převázat brusle, vyměnit rukavice,
jít se vyčůrat, asi stokrát zvednout z ledu, přetlumočit, co po dětech trenér požaduje,
předávám děti mladým učitelkám a zchvácená usedám na „střídačku“. Jsem fanynka
Komety, odteď ale asi ještě větší. Před necelými dvaceti roky jsem se svým synem ab-
solvovala jako divačka hokejové utkání bítešských borců (tehdy hrajících v třetí nejvyšší
hokejové soutěži v ČR), s kým jsme hráli, netuším, jen mi dodnes znějí v hlavě slova
synova kamaráda na adresu sudího „rozhodčí, to nejsou šachy, hokej, to je tvrdá hra!“
…a konečně po dvaceti letech mu rozumím… a to jsme na úplném začátku.
Upřímně a s pokorou děkuji trenérům za jejich trpělivost a motivaci k pohybu. Děkuji
svým kolegyním za totéž a ještě za něco navíc. Děkuji rodičům a prarodičům dětí za
jejich pomoc při oblékání a svlékání dětí, za to, že dokázali na děti od mantinelů nevolat
a netrénovat je na dálku. Děkuji vedení města Velké Bíteše za to, že nám hradilo pro-
nájem ledové plochy, a v neposlední řadě děkuji hokejovému klubu HC Spartak za za-
koupení dětských přileb a chráničů na lední bruslení a za to, že trenéry za jejich snahu
finančně odměnil. A vám, milí čtenáři, děkuji, že jste dočetli až do konce příběh naší
tříměsíční „Školky bruslení“…za již necelý rok se snad opět na bítešském ledu setkáme.
Vložená investice, čas i invence všech zúčastněných se vyplatila. Cíl vzbudit v dětech
zájem o bruslení byl u většiny dětí naplněn. A bude pouze na jejich rodičích, zda budou
v dalších bruslařských sportech pokračovat. A jak jsem ve Zpravodaji psala minule – bu-
deme zase blíž možnému začlenění do „žlutomodrého týmu“ našeho města.
Jiřina Janíková
Společné foto. | Foto: Archiv MŠ