Zpravodaj města Velká Bíteš | únor 2020

14 / 72

14 | Únor 2020 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
ŠKOLY
NA TENKÉM LEDU
…asi taková byla naše představa (a současně spíše obava) v říjnu loňského roku,
kdy jsme zahájili realizaci aktivity Školka bruslení, jejímž záměrem bylo přivést děti
k aktivnímu pohybu. O metodice bruslení jsme nevěděli zcela nic, jisté bylo jen to,
že vše se bude odvíjet od fyzické zdatnosti dětí a nutná bude individuální práce.
Pozitivní komunikace s vedoucím trenérem mládeže Ing. Otou Budínem naše obavy
sice rozptylovala, leč „na tenkém ledu“ jsme stáli ještě několik prvních lekcí. O umění
bruslení se nedalo hovořit vůbec, technika hrubo pokulhávala, děti více na ledu ležely,
než bruslily, s hrazdičkami jezdili téměř všichni. Nečekali jsme zázraky, ale zpočátku
si svaly více než děti protahovali trenéři a paní učitelky. Zkrátka, učili jsme se hlavně
padat…je to asi stejné jako na lyžích, naučit se správně padat je velice žádoucí,
koneckonců zažije se spousta legrace a děti z pádů ztrácí strach. Nelehké začátky,
kdy některé děti poprvé přicházely do kontaktu s kluzkou ledovou plochou, se však
pomalu vytrácely, obavy a nepříjemné pocity se měnily v radost a úspěchy, šikovnější
děti si začaly jízdu na ledě užívat.
V pozici učitelky, která ze šatny připravené děti přivede trenérům na led, jsem se
ocitla během celkové doby kursu jedenkrát. A tak s velkou pokorou děkuji všem,
kteří s dětmi výcvik absolvovali. Za dobu mé jednorázové asistence dětem v ho-
kejové kabině jsem stačila obléct jedno a třičtvrtě dítěte …a to navíc u jedné hol-
čičky jsem měla problém, kam schovat pod helmu velký bambul od čepice. Výběr
oblečení, které dítěti umožní volný pohyb, většina rodičů zvládlo, ale pak už jsme
na řadě my, učitelky, v konkrétním případě já…vybrat dítěti z hromady bruslí tu
správnou velikost není jednoduché, musí dětem perfektně padnout, pevně sedět
v patě i kotnících, a pozor na prstíky, měly by být volnější, a přistupujeme
ke šněrování – trochu mi překáží vyztužený jazyk, pozor, ve špičce příliš neu-
tahovat, nárt utáhnout, nahoře opět volněji. OK, brusle máme, přistoupíme
ke chráničům loktů, kolen a holení… vyfiltrovat, co patří kam, jsem zvládla vcelku
rychle, ale ono se řekne „dát sbohem rozbitým kolenům a loktům“, ale chyba lávky,
opět ta volba správné velikosti, no tak snad je to v pořádku. Přichází fáze po-
slední „bez helmy ani krok“, ve velikostech se opět ztrácím, vědoma si však faktu,
že helma má poskytovat maximální ochranu před všemi typy možných úrazů,
vrhám se do obrovské hokejové brašny plné helem, vybírám jednu a zkouším,
bez rady a pomoci zkušenějších kolegyň bych to nedala. Problém se zapnutím ra-
ději přenechám zručnějším, jen zkontroluji, zda spodní část helmy je přesně pod
bradičkou, zda je helma opravdu upevněna. Nasadíme rukavice, pozor, ty pevné
a nepromokavé jsou na led, ty, co zbyly, budou asi na cestu.