Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Prosinec
2015 |
33
který vlastně vedl k tomu, že se
z toho obávaného tureckého,
osmanského, muslimského ne-
bezpečí na prahu Evropy stal ten
tzv. „nemocný muž na Bosporu“,
tzn. jakoby zpuchřelá, vnitřně
zesláblá těžkopádná říše, která si
sama se sebou už nevěděla rady
a čím dál častěji se obracela na
evropské panovníky, aby jí nějak
pomohli s menežmentem té stále
složitější hospodářské a politické situace. To pokračuje až do
I. světové války
, která zna-
menala
rozpad této poslední islámské veleříše.
Ale nyní je nutné zmínit to, co předznamenává náš dnešek, to co vlastně vnímáme dnes
a denně. Je to období, kterému se říká
koloniální expanze evropských impérií
, kdy mezi
18. a 19. stol. se velká část, dokonce většina islámského světa dostává do ekonomického a také
politického područí evropských zemí. Třeba Indie, její velká část Pákistán, která se odtrhla
a stala se součástí Velké Británie, Indonésie byla podmaněna Holanďany, Alžírsko a další se-
veroafrické země zase Francouzi. A tato etapa dějin interakce, už nemůžeme říct mezi křesťan-
stvím a Islámem, ale mezi tím politickým celkem, kterému říkáme Evropa a světem islámu, je
do dneška pro mnoho muslimů celkem bolestná, protože se domnívají, že hospodářské pod-
mínky v jejich zemích dodneška nesou fatální stopy tohoto období koloniální nadvlády. Nejde
o to, kolik je na tom přesně pravdy, ale v podstatě na obou stranách z toho vznikly jakési
dějiny pocitu křivdy nebo dějiny pocitu morální nevěrohodnosti té druhé strany. My máme asi
více zkušeností s těmi evropskými, případně křesťanskými pocity z toho nejdříve obávaného
saracénského nebezpečí, kdy ti Saracéni byli vnímáni jako zběsilí, fanatičtí mouřeníni, jako
krvelační bojovníci a zároveň jako chlípní a smyslní. Takto byli vnímáni v literatuře, takto
spoluurčovali představivost křesťanské Evropy, posléze byli nahrazeni Turky a některé typické
obrazy toho zběsilého, fanatického a hlavně chlípného a krutého Turka zásadním způsobem
určovaly, jak my Evropané po staletí o světě islámu vlastně přemýšlíme.
Co je pravá tvář Islámu?
Optimisté
se domnívají, že islám se sice potýká s některými tradičními přežitky, s některými prvky
náboženské víry a praxe, které z našeho evropského hlediska už patří do středověku, a že je
naděje, že tak jako se židovství a křesťanství vymanilo ze svých středověkých způsobů prak-
tikování víry a zejména propojení politiky a náboženství, tak že se snad můžeme nadít toho,
že také Islám – sice trochu jinak než evropské židovství a křesťanství, ale přece jenom bude
pokračovat na cestě postupného rozvolňování vazby mezi náboženstvím a politikou - mezi trů-
nem a oltářem a mezi interními záležitostmi jednotlivce a správou věcí veřejných, která pro nás,
Pařížská mešita. | Zdroj: Novinky.cz