Průvodce Bítešskem | Naučná stezka Svatá hora

výraznější větví opět směrem mírně doprava. Po cca 150 m sejdeme do dolinky a pokračujeme

směrem do stoupání, které se postupně vyrovnává a po asi 200 m od dolinky (0,5 km od poslední

zastávky) uvidíme po levé straně další informační tabuli:

13. Zaniklá vesnice Rohy

(15 km)

Nacházíme se na zajímavém místě skrytém uprostřed lesů, kde kdysi stávala středo-

věká vesnice zvaná „Rohy“. (Zavadil a Tiray ve své „Vlastivědě Moravské“ používají

nářeční tvar „Rohe“). Patřil k ní také „poplužní dvůr“, popsaný na předchozí zastávce

(č. 14). Krátké zamyšlení zde, ve stínu bukového lesa, v nás vyvolává představy o životě

dávných obyvatel osady na úpatí Svaté hory, z nichž někteří pravděpodobně pracovali

nedalekém stříbrném dole. Je až neuvěřitelné, jak čilý byl život v této chladné (610

m n.m.), pusté končině. Lidé se zde rodili i umírali, pracovali i milovali a cítili se být

přirozenou součástí této zajímavé krajiny.

Zvláštnost tohoto místa umocňuje pozoruhodný osud, který osadu potkal. Ves byla

v letech 1560 až 1590 vysídlena. Osadníci ji údajně „pustili“ pánům Osovským, kteří

jim náhradou vystavěli u Březí ves Nové Rohy a přidělili polnosti k obhospodařování.

Nové Rohy byly koncem 17. stol. přejmenovány na Ondrušky. Po třicetileté válce

(1618 – 1648) zbyl z vesnice Rohy již jen popsaný poplužní dvůr, který byl „zrušen“

v roce 1800. Pozemky dvora byly zalesněny a pro místo se vžil a používal německý

název - „Meierhofwald“ (les poplužního dvora, poplužní les). Ještě dnes zde můžeme

vidět zbytky mezí zaniklých políček s několika původními sády. Snad poslední připo-

mínkou je studna ukrytá v mlazinách, asi 200 m od myslivny.

Informační tabule nás dále seznamuje s vyskytujícími se savci. Najdeme zde nejen

druhy všeobecně rozšířené, ale často i na prostředí vázané „specialisty“. Kromě druhů

migrujících z nižších poloh okolní lesnaté krajiny lze spatřit i druhy horské, pro něž

zdejší chladnější prostředí představuje vhodné životní podmínky. Vyskytuje se zde:

jelen lesní, srnec obecný, prase divoké, liška obecná, jezevec lesní, kuna lesní, kuna

skalní, plch velký, myšice lesní i řada drobnějších druhů. Mnohdy je možné spatřit

i nepůvodní druhy – muflona i nenápadného psíka mývalovitého.

Pokračujeme dále po lesní cestě, která se vlní po mírně stoupající rovině, až po levotočivé

zatáčce přechází do stoupání na vrchol (asi 300 m od poslední zastávky). Dále scházíme cca

150 m do údolí, kde protneme zpevněnou lesní cestu - „svážnici“, po které pokračujeme vlevo

( jižním směrem) asi 100 m do stoupání. Potom svážnice klesá a za mírnou zatáčkou doprava,

po pravé straně, v mírném stoupání najdeme další informační tabuli:

14. Studánka stříbrnice

(15,7 km)

Název studánky je odvozen od cesty vedoucí z tehdejších stříbrných dolů ve Svaté

hoře do bývalé vesnice Rohy. Studánka je jedním z mnohačetných

pramenů Bílého

potoka

. Tato větev, sbírající vody z oblasti Svaté hory, napájí Holinkovský rybník