Bouček Václav JUDr. (1869-1940), právník

( * 5. 9. 1869 Velká Bíteš + 10. 4. 1940 Praha)
Jeho otec Jan byl zedníkem a tesařem, rodina bydlela v Kostelní ul. čp. 199, dům byl přičleněn v 1. pol. 20. stol. k sousednímu stavení a domovní číslo zaniklo. Syn Václav vystudoval právo a od roku 1899 působil jako advokát v Praze.

Mimořádně úspěšný právník

Časem se stal věhlasným právníkem ve věcech trestních. Figuroval jako obhájce v řadě politických soudních sporů (Masaryk versus katechetové; Šviha versus Národní listy aj.). Byl předním aktivistou Masarykovy realistické strany (Česká strana pokroková). Za první světové války byl činný v domácím protirakouském odboji, který podporoval i finančně. Od roku 1918 působil jako právní poradce Národního výboru československého. 1918-20 vykonával mandát poslance Revolučního národního shromáždění. V tuto dobu se významně podílel na nové úpravě manželského práva a na tvorbě první Ústavy republiky Československé.

Angažovanost v nejvyšších kruzích ČSR

V letech 1920-25 a od roku 1930 působil v Československé straně socialistické, v letech 1925-30 se angažoval v prohradní národní straně práce. Patřil k blízkým spolupracovníkům T. G. Masaryka i Edvarda Beneše. Václav Bouček patřil k předním znalcům anglického práva, uveřejnil celou řadu vynikajících odborných studií, které se staly inspiračním zdrojem pro širokou českou právní veřejnost. Jmenujme „O ochraně cti dle práva anglického", „O náboženských deliktech", O příčinách mylných rozsudků trestních", „Úryvky z trestního řádu vojenského" nebo „Snahy o demokratizaci ústavy v Americe".